Soudní dvůr z větší části potvrdil platnost směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii
Soudní dvůr Rozsudkem ve věci C-19/23 ze dne 11.11.2025 rozhodl, že přijatá směrnice o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii je. Zrušil však ustanovení o povinných kritériích pro určování a aktualizaci zákonné minimální mzdy, jakož i zákaz jejího snížení při automatické indexaci.
Evropský parlament a Rada přijaly dne 19.10.2022 směrnici o minimálních mzdách v Evropské unii. Jejím cílem je zlepšit životní a pracovní podmínky v Unii prostřednictvím stanovení rámce, který má zajistit přiměřenost zákonných minimálních mezd v členských státech, kde takové mzdy existují, a zároveň podporovat kolektivní vyjednávání při jejich určování. se.
Soudní dvůr uvedl, že vyloučení pravomoci Unie podle Smluv se nevztahuje na všechny otázky související s odměňováním nebo právem sdružovat se. Nevztahuje se ani na opatření, která mohou mít nepřímý vliv na výši odměn, jinak by byly oslabeny pravomoci Unie v oblasti podpory a doplňování činnosti členských států v pracovněprávní sféře. Vyloučení se tedy týká pouze přímého zásahu unijního práva do určování odměn a do výkonu práva sdružovat se. aktualizaci. Tímto způsobem harmonizuje některé složky zákonných minimálních mezd a přímo zasahuje do určování odměn.
Za druhé, stejné se vztahuje na pravidlo zakazující snižování zákonných minimálních mezd, pokud vnitrostátní právní předpisy stanoví jejich automatickou indexaci.
Soudní dvůr proto zrušil její ustanovení, která představovala přímé pravomoci. V ostatních částech žalobu Dánska zamítl.
Soudní dvůr zejména konstatoval, že směrnice nepředstavuje přímé zasahování Unie do práva sdružovat se. K tomuto závěru dospěl zejména v souvislosti s ustanovením směrnice o „podporě kolektivního vyjednávání za účelem stanovení mezd“, jelikož neukládá členským státům povinnost zajistit větší počet členů odborových organizací. Soudní dvůr zároveň zamítl tvrzení Dánska, že směrnice byla přijata na nesprávném právním základě.
